Welcome

Ema Jančářová

Jméno a příjmení: Ema Jančářová
Datum narození: 9. 2. 1984
Místo bydliště (město): Brno
Jezdecký klub: JK Vega Brno
Disciplína: Drezura 
Trenér: Denis Soyer

Můj první kontakt s koňmi:
V sedmi na kurzu v USA. Byla jsem šťastná jak blecha, i když jsem sedlo sotva uzvedla.

V kolika jsem začala jezdit závodně:
Ve dvanácti na klisně Vega, po níž jsme pojmenovali oddíl. Pamatuji si to dodnes, jak jsem se s hrůzou třetí kosmickou rychlostí vrhala přes ZM za doprovodu hlasatelky: vidíme krásné skoky v rychlém tempu...:o)

Proč se věnuji právě této disciplíně:
Vyvinul se u mě pud sebezáchovy. Když špatně provedu piruetu, dostanu špatnou známku. Když špatně najedu na oxer, tak jsem v ***.

Kolik času týdně s koňmi strávím:
Jezdím pětkrát týdně 3 koně + jednou týdně trénuji holčičku s poníčkem, ale kromě vlastního sportu dost často čtu různé články, např. v mém oblíbeném Dressage Today či na internetu.

Koho a proč uznávám z jezdeckého sportu:
V rámci disciplíny velmi uznávám Kyru Kyrklund. Její série vzdělávacích videí a knížek nás již od samého začátku dost inspirovala, i nyní se k tomu ráda vracím. Jinak uznávám všechny, kdo jednají slušně s koňmi i lidmi a nestaví vlastní ambice před psychické a fyzické zdraví koně.

Můj „životní“ kůň:
No Atíček přece!

Nezapomenutelný zážitek s koňmi (veselý/smutný/oba dva):
Např. v mém prvním startu na drezurních závodech jsou obsaženy dle úhlu pohledu oba: Přijely jsme s Idou na závody pěkně s martingaly a gumovými kroužky na udidlech. Rukavice? Nemáme. Má Z úloha probíhala zhruba následně: A vjezd, X stát, nehybnost, pozdrav. Nehybnost. Stát. Po 2 minutách stále stojíme. Následovala poloviční pirueta a opuštění obdélníku v A...:o)

Dnes se Ema Jančářová cítí na obdélníku doslova jako doma.

Jezdecké úspěchy, kterých si cením:
Vzdělání úplně obyčejného ČT v reprezentanta, čili naši společnou cestu od Z až do T.

Na koních mám nejradši:
Zvídavost, bezelstnost, učenlivost.

Co si o mně nejspíš myslí můj kůň: :o)
Nemusím vědět všechno...

Můj nejhorší pád z koně:
Z Atíčkovy matky Dáši. Bylo mi patnáct a statečně jsem předstírala, že jsem nespadla, že mi jen utekla. Barvu jsem přiznala, až když jsem doma zvracela ve vaně a nemohla pro nalomený kotník chodit.

Kromě ježdění na koních mě baví:
Squash, filmy (zvláště nekvalitní:o)), skokové závody, mé ostatní drobné zvířectvo.

Můj sen, kterého bych chtěla dosáhnout:
Dlouhodobý: Malý je ten, kdo malý má cíl, takže Olympiáda. Hiroši Hoketsu to zvládl v 68 letech, takže času dost...
Krátkodobý: 1) Nezkazit mlaďocha a pokročit s Atíčkem do Grand Prix. 2) Vyhnout se bankrotu.

Tři slova, která mě charakterizují:
Tři slova jsou málo! Nejlépe osobně poznat a udělat si sám obrázek.

Moje zlozvyky a nešvary: :o)
Roztržitost, záchvaty jarní únavy.

Moje oblíbené – jídlo, pití, hudba, film, televizní pořad, značka oblečení, auto:
Jídlo: hlavně když je to sladký, pití: Becherovka s tonikem, hudba: rock, punk rock (U2, Linkin Park), film: Clerks 2, Borat, televizní pořad: Růžovka, co jinýho?!, značka oblečení: z těch, co si můžu dovolit Envy, z těch co ne Calvin Klein, auto: moje Mazdička přece, je spolehlivá a málo žere - tyto vlastnosti sdílí s Atíčkem. :o)

Životní motto:
Je třeba se na to dívat optimisticky!